VLIV ČLOVĚKA NA VODNÍ EKOSYSTÉMY

Autor článku : Bc Kateřina Březová, e-mail : brezova.animal@worldonline.cz

Pramen, prýštící ze země,
nám připadá nový.
Nazýváme jej zdrojem
čerstvé vody.
A přece je ta voda prastará,
neboť obíhá mezi zemí a nebem
po celé věky.
Jsme odkázáni na půdu,
že v průběhu tohoto cyklu
vodu pročistí.

Základem všeho živého na této planetě je bezesporu voda. První jednoduché jednobuněčné organismy vznikly kdysi dávno před stovkami milióny lety právě ve vodním prostředí. Vodě vděčíme i za vznik prvotní atmosféry i za naši existenci, neboť člověk vydrží bez vody max. 3 dny, kdežto bez jídla i několik týdnů či měsíců. Vodu obsahují všechny buňky organismů na této planetě. V abiotickém prostředí se vyskytuje jako sladká voda v řekách, potocích, jezerech, rybnících, ve srážkách, v mlze, v oblacích, v podzemních prostorech a jako slaná v mořích a oceánech. Na celé zeměkouli tak probíhá jeden velký neustálý koloběh vody mezi jejími různými skupenstvími a jejím umístěním na Zemi. Důležitost a význam vody si musíme neustále uvědomovat a zvláště ti, kteří ji využívají ve větších množstvích či ji znečišťují. Vodní ekosystémy sice mají určitou samočisticí schopnost danou obsahem jejích živin a organismy v ní žijícími, ale i tato schopnost není neomezená a často je její hranice překračována – dochází pak k vážným narušením rovnováhy vodních ekosystémů, která jsou většinou nevratná. Každý jistě alespoň občas slyší či čte v různých médiích o různých haváriích či zakázaném vypouštění jedovatých chemikálií do potoků a řek, které často končí úplným či částečným úhynem ryb a ostatních vodních organismů.

U nás v České republice bohužel tyto zločiny na přírodě většinou zůstávají nepotrestány a viník si dál vypouští své odpady, kam se mu zlíbí. Jedinou nadějí pro nás zůstává předpokládaný vstup naší republiky do Evropské unie a s tím související aproximace všech jejích předpisů, i v životním prostředí, do legislativy ČR. V Evropské unii naštěstí mají oblast životního prostředí pokrytou asi 170 velmi přísnými směrnicemi a nařízeními , které v budoucnu vejdou v platnost i u nás. Velmi dobrými principy jsou např. : princip zásahu u zdroje, princip znečišťovatel platí či princip prevence. V oblasti ochrany vod z přibližně 70 předpisů ES je pro nás důležitých asi 16 směrnic zahrnutých do 9 skupin :

1. Čištění komunálních odpadních vod – SR 91/271/EHS;

2. Ochrana vod před nitráty ze zemědělských zdrojů – SR 91/676/EHS;

3. Znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami – SR 76/464/EHS + 5 specielních tzv. dceřiných směrnic (SR 82/176/EHS, SR 83/513/EHS, SR 84/176/EHS, SR 84/491/EHS, SR 86/280/EHS a její doplňky SR 88/437/EHS, SR 90/415/EHS);

4. Vody pro koupání - SR 76/160/EHS;

5. Pitná voda - SR 80/778/EHS (platnost do 24.12.2003), SR 98/83/ES;

6. Surová voda pro výrobu pitné vody - SR 75/440/EHS a její monitoring SR 79/869/EHS;

7. Informační systém kvality povrchových sladkých vod - RR 77/795/EHS;

8. Ochrana podzemních vod - SR 80/68/EHS;

9. Podpora života ryb a měkkýšů - SR 78/659/EHS a SR 79/923/EHS.

Velmi důležitá bude i právě schválená Rámcová směrnice o vodě, která vychází ze zásad trvale udržitelného rozvoje, navazuje na směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), vytváří rámec pro komplexní přístup k ochraně vod (povrchových a podzemních, vnitrozemských i mořských) a s ní spojených ekosystémů (mokřady), a to jak z hlediska kvality, tak i kvantity. Rámcová směrnice rovněž přebírá a rozšiřuje řadu osvědčených ustanovení současné legislativy ES. Cílem směrnice je zvýšená a komplexní ochrana kvality i kvantity vod, prevence zhoršování a dosažení alespoň tzv. dobrého stavu (chemického i ekologického) vod a s nimi spojených ekosystémů, jako základ pro trvale udržitelné užívání vod (vodní zdroje, rekreace, ekosystémy) a zmírňování následků povodní a sucha.
Jako prostředek dosažení těchto cílů je požadována správa povrchových i podzemních vod v rámci hydrologických povodí a hydrogeologických rajónů a stanovení emisních a imisních limitů a kvalitativních cílů. Důraz je rovněž kladen na minimalizaci vnosu živin a nebezpečných látek do vodního prostředí. Pro zdroje vody se požaduje ochrana jak kvality tak kvantity pro zajištění trvale udržitelných odběrů zejména pro výrobu pitné vody. Prostředkem je klasifikace zdrojů a vyhlašování chráněných oblastí s vymezeným statutem a omezeními. Směrnice má ustanovení pro řízení a správu vod na bázi hydrologických povodí a zavádí nástroje pro vodní plánování jako jsou plány řízení povodí, charakteristiky povodí, analýzy antropogenních vlivů, ekonomické analýzy užívání vod, programy monitoringu stavu vod, programy opatření a akční plány včetně obsahu těchto dokumentů. Důraz je kladen na včasné a komplexní projednávání programů a plánů se zainteresovanými subjekty a veřejností v povodích, a to včetně zahraničních partnerů u mezinárodních toků a povodí. V ekonomické oblasti směrnice požaduje zpracování ekonomických analýz a zavedení cenové politiky směřující k dosažení cen za užívání vod a vodohospodářské služby odpovídajících nákladovým cenám, a to včetně nákladů na zlepšení a údržbu vodních ekosystémů, při současném zohlednění klimatických a sociálních specifik území. Rámcová směrnice stejně jako další sektorové rámcové směrnice (vzduch, odpady) realizuje princip komplexního nadsložkového pojetí ochrany životního prostředí prostřednictvím stanovení ekologických cílů, zahrnutím souvisejících ekosystémů, důslednou demokratizací plánování a řízení oblasti a využíváním ekonomických nástrojů. Opírá se zejména o institut časově omezených povolení a oprávnění pro stavební aktivity, činnosti spojené s čerpáním a vypouštěním vod a pro další užívání vod. Pro dosažení environmentálních cílů směrnice je stanoveno období 15 let (resp. 21 a 27 let, při nutnosti zpřísnit přijatá opatření) od data nabytí platnosti směrnice, ale řada postupných opatření má termíny kratší.

Jak vidno, důsledná a precizní ochrana vod se dostává stále více a více do popředí zájmů v celkové ochraně přírody a je také proč, neboť jak si řekneme dále, vodní ekosystémy jsou znečišťovány velmi významně téměř na všech kontinentech i oceánech.

Nejdůležitější negativní vlivy člověka na vodní ekosystémy :

a) Ropné znečištění

b) Spad kyselých dešťů

c) Vypouštění komunálních, průmyslových a zemědělských odpadů

d) Tepelné znečištění vody

e) Nedostatek pitné vody

f) Fyzikální pole

g) Nadměrný lov a rybolov

h) Globální oteplování Země

Nejvýznamnější znečišťování co do rozsahu i intenzity se týká ropy a jejích produktů unikajících do moří při častých haváriích tankerů, při jejich čištění či při těžbě ropy na kontinentálních šelfech - ročně tak unikne do vod oceánů až 2,5 miliónu tun ropy ( vzpomeňme jen na obrovskou tragédii během války v Perském zálivu či na nedávnou havárii tankeru u pobřeží souostroví Galapágy). Nejsilněji působí ropné znečištění v chladných a mělkých mořích. Ropný film na hladině negativně působí na populace mořských ptáků, savců, ryb i bezobratlých. Kytovci, ploutvonožci a sirény umírají buď na přímé požití ropy či strávením potravy již otrávené rozpustnými aromatickými deriváty( RAD). Ptáci hynou v počtu i několika desítek tisíc následkem ztráty termoregulace a izolačních vlastností peří obaleného naftovým filmem ( např. po havárii tankeru Torrey Canyon v r. 1967 početní stavy ptačích kolonií klesly na 10 % původního stavu). Pod ropnými skvrnami hynou i mořští měkkýši, mikroorganismy planktonu, kroužkovci, rybí potěr i plovoucí jikry. Jedovaté pro mořské organismy jsou však i používané chemické látky - dispergátory, které likvidují ropné znečištění.

Negativní vliv má bezesporu i kyselý déšť obsahující SO_x ( ve vodě přechází na H₂SO₄) a No_x ( přechází na HNO₃).

Přehled poskytovaných statků a služeb vodních ekosystémů :

Statky Služby

Sladkovodní ekosystémy		Voda na pití a zavlažování Ryby Vodní elektřina Genetické zdroje		· Nárazníkové vodní toky (kontrola časování a rozsahu) · Ředění a odplavování odpadů · Koloběh živin · Udržování biodiversity · Poskytování vodních stanovišť · Poskytování pracovních příležitostí · Poskytování dopravních koridorů · Přispívání k estetickému cítění a poskytování možnosti rekreace
	Pobřežní ekosystémy		Ryby a korýši Rybí maso (potrava pro zvířata) Mořské řasy (pro potravu a průmyslové využití) Sůl Genetické zdroje	· Zmírňování dopadů bouří (pobřežní lesy, bariérové ostrovy) · Poskytování stanovišť volně žijícím živočichům a divoce rostoucím rostlinám, mořským i suchozemským · Ředění a rozkládání odpadů · Poskytování přístavů a dopravních cest · Udržování biodiversity · Přispívání k estetickému cítění a poskytování možnosti rekreace · Poskytování pracovních příležitostí · Poskytování stanovišť lidem, volně žijícím živočichům a divoce rostoucím rostlinám

Ještě problematičtější je vyhlídka pro produkci ryb - jednoho z hlavních světových zdrojů potravy. Stav pobřežních ekosystémů z hlediska produkce potravy je stěží dostačující a postupně se zhoršuje. Dvacet pět procent nejvýznamnějších světových zásob mořských ryb je nadměrně loveno, nebo se sotva začíná z takového přelovení zotavovat. Dalších 44 % je loveno na hranicích biologického limitu, a tyto zásoby jsou tedy snadno přečerpatelné. Sladkovodní rybářství představuje smíšený obrázek; v současné době lovíme nad míru původní druhy ryb, ale v některých oblastech začaly výnos obohacovat nasazené druhy. Celkově bude mít model vzrůstající závislosti na akvakultuře a úbytek přirozených rybích populací vážné následky pro mnoho chudých na celém světě, jejichž obživa závisí na rybolovu.

Kvantita vody

Přehrady, obtokové kanály, pumpy a další inženýrská díla hluboce ovlivňují množství a rozmístění vody, dostupné pro využívání člověkem a pro trvalé udržení vodních ekosystémů. Lidé v současnosti čerpají přibližně polovinu vody pro své účely z řek. Přehrady zadržují proud, takže délka časového úseku, který potřebuje kapka vody, aby se dostala od pramene řeky do moře, se ztrojnásobila. Změny, které jsme provedli v lesním pokryvu a dalších ekosystémech, jako jsou například mokřady, také ovlivňují dostupnost vody a načasování i intenzitu vodních toků. Například tropické horské lesy, které hrají klíčovou roli v regulaci kvantity vody v tropech, mizí rychleji než kterýkoliv jiný druh tropického lesa. Sladkovodní mokřady, které uchovávají vodu a zmírňují záplavy, byly v celém světě zredukovány až o 50 %.

Kvalita vody

Kvalita vody je degradována přímo prostřednictvím znečišťování chemikáliemi nebo živinami, nebo nepřímo, když je degradována schopnost ekosystémů filtrovat vodu nebo když změny ve využívání půdy zvýší půdní erozi. Znečištění živinami z rozstřikovaných umělých hnojiv je vážný problém v zemědělských regionech po celém světě; v pobřežních regionech má za následek eutrofizaci a ohrožení lidského zdraví, především v oblasti Středozemního moře, Černého moře a v severozápadní části Mexického zálivu. Frekvence škodlivého bujení řas, spojeného se znečištěním živinami, během posledních dvou desetiletí povážlivě stoupla. Strašlivě jsme překročili kapacitu mnoha sladkovodních a pobřežních ekosystémů k zachování zdravé kvalitní vody. A přestože vyspělé země do určité míry kvalitu vody zlepšily, kvalita vody v rozvojových zemích - především v blízkosti měst a průmyslových oblastí - během stejného období povážlivě poklesla. Snižování kvality vody představuje hrozbu zejména pro chudé, kteří často postrádají přístup k pitné vodě a jsou nejvíce vystaveni chorobám, které jsou důsledkem znečištěné vody.Celkově vzato existují povážlivá znamení, že kapacita ekosystémů k dalšímu poskytování mnoha statků a služeb, na nichž jsme závislí, stále klesá. Z výsledků PAGE je zřejmé, že lidské činnosti začaly signifikantně ovlivňovat základní chemické cykly Země - koloběhy vody, uhlíku a dusíku - na kterých všechny ekosystémy závisí. Naše emise CO₂ přivodily skutečnou hrozbu globální klimatické změny a s ní i potenciální změny v distribuci a produktivitě ekosystémů. Naše emise dusičnanů ve formě postřiků umělými hnojivy a oxidů dusíku z fosilních paliv a čištění pozemků rozházely rovnováhu živin v mnoha ekosystémech. Naše přivlastnění si více než poloviny sladké vody na planetě dohnalo vodní systémy až na hranici vyčerpání. Tyto tlaky působí na základní funkce ekosystémů a přidávají se k podstatnému opotřebování produktivní kapacity, kterému čelí ekosystémy na celosvětové úrovni.

Vysvětlivky

Stav hodnotí současný výstup a kvalitu statků a služeb, které ekosystém poskytuje, v porovnání s výstupem a kvalitou před 20–30 lety.

	Výborný	Dobrý	Slušný	Chatrný	Špatný	Bez hodnocení
Stav

Změna kapacity hodnotí základní biologickou schopnost ekosystému poskytovat i nadále statky a služby.

Rostoucí Smíšená Klesající Neznámá

Změna kapacity ä áâ æ ?

Kvalita vody

æ

Intenzifikace výroby snížila schopnost ekosystémů poskytovat čistou sladkou vodu, často významně. Zemědělství založené na umělém zavlažování i zemědělství zavlažované přirozeně, tedy srážkami, může ohrozit kvalitu vodních toků odplavováním umělých hnojiv, pesticidů a hnoje do spodních nebo povrchových vod. Zemědělství se zavlažováním také riskuje degradaci spojenou s využíváním vody, především poškození podmáčením a salinizací, které snižuje produktivitu. Odhaduje se, že v celosvětovém měřítku salinizace snižuje zemědělské příjmy každoročně o 11 miliard amerických dolarů.

Kvantita vody

æ

Na zavlažování se spotřebuje plných 70 % veškeré vody, která je ze sladkovodních systémů odčerpávána pro lidské účely. Pouze 30–60 % se vrací do spodních vod, což znamená, že zavlažování je celkově největším uživatelem sladké vody. Přestože na zavlažování dnes závisí pouze 17 % zemědělských ekosystémů, tento podíl stále roste; rozloha zavlažovaných území se od roku 1966 do roku 1996 rozšířila o 72 %. Konkurence s ostatními způsoby využívání vody, především jako pitné vody a pro průmyslové účely, bude nejostřejší v rozvojových zemích, kde populace a průmysl rostou nejrychleji.

Stav ekosystémů podle poskytovaných služeb a statků

	Země-dělské	Pobřežní	Lesní	Sladko-vodní	Stepní
Produkce potravy a vláken	æ	æ	ä	áâ	æ
Kvalita vody	æ	áâ	æ	æ
Kvantita vody	æ		æ	æ
Biodiversita	æ	æ	æ	æ	æ
Ukládání uhlíku	áâ		æ		æ
Rekreace		?			æ
Ochrana pobřeží		æ
Produkce palivového dříví			?

Globální produkce mořských ryb od roku 1950 šestinásobně stoupla, ale každoroční nárůst počtu ulovených ryb v divočině se zpomalil ze šesti procent v padesátých a šedesátých letech na 0,6 % v letech 1995–96. Lov druhů s nízkou obchodní hodnotou se zvýšil, když se stabilizoval nebo poklesl výnos z vysokohodnotných druhů, což zakrývá některé následky přehnaného výlovu. Téměř na sedmdesáti procentech míst s velkým výskytem ryb se provádí rybolov až po únosnou mez nebo i přes ni, a rybářské flotily mají kapacitu na lov většího množství ryb, než je maximální trvale udržitelný výnos. Některá z nedávných zvýšení výtěžku mořských ryb pocházejí z akvakultur, které od roku 1990 zvýšily produkci více než dvojnásobně.

Kvalita vody

áâ

V rámci snižování rozsahu pobřežních lesů, mokřadů a mořských trav ztrácejí pobřežní stanoviště svou kapacitu k filtrování nečistot. Zvýšená frekvence škodlivého bujení řas a hypoxie indikuje, že schopnost některých pobřežních ekosystémů absorbovat znečišťující živiny je překračována. Ačkoliv některé průmyslové země zvýšily kvalitu vody omezením vstupu některých perzistentních organických znečišťujících látek, v celkovém měřítku přibývá úniků chemických znečišťujících látek vzhledem k intenzifikaci zemědělství a k využívání nových syntetických složek v průmyslu. Dále, ačkoliv ubývá velkých ropných skvrn na mořích, zvyšují se úniky ropy z pozemních zdrojů a pravidelných plaveb.

Biodiversita

æ

Indikátory ztráty stanovišť, choroby, invazivní druhy a bělení korálů, to vše ukazuje pokles biodiversity. Některé pobřežní ekosystémy dusí sedimenty a znečišťování z pevniny, a v některých oblastech snižuje biologickou rozmanitost rybolov vlečnou sítí. Komerční druhy, jako je atlantická treska, pět druhů tuňáků a treska skvrnitá, jsou ohroženy globálně, stejně jako několik druhů velryb, ploutvonožců a mořských želv. Invazivní druhy jsou často nasazovány do uzavřených moří jako je Černé moře, kde zavlečení medúzy z Atlantiku způsobilo kolaps rybářství.

Rekreace

?

Nejrychleji rostoucím sektorem globální ekonomiky je turistika, která v roce 1999 vynesla 3,5 bilionu dolarů. Některé oblasti byly turistickým ruchem zničeny, především korálové útesy, ale zpětný dopad degradace pobřeží na turistický průmysl není znám.

Ochrana pobřežní linie

æ

Modifikace pobřežních linií lidskou činností způsobila, že některé pláže byly narušeny prouděním vody a sedimenty, a jiné byly poškozeny. Pobřežní stanoviště s přírodní tlumivou a adaptační kapacitou jsou modifikována rozvojem a nahrazována umělými strukturami. Zvýšily se také dopady bouří. Dále může některé pobřežní osady a celé ostrovní státy ohrozit také zvyšování mořské hladiny, předpokládané jako následek globálního oteplování.

Téměř 40 % světové populace žije na 100 km širokém pásu pobřeží, v oblasti, která zabírá pouze asi 20 % pevniny.

Vzrůst populace a přechod k rozvoji, zemědělství a akvakultuře redukují pobřežní lesy a mokřady, oblasti porostlé mořskou travou a korálové útesy alarmující rychlostí.

Ryby a mořští korýši poskytují šestinu živočišných bílkovin, které konzumují lidé na celém světě. Miliarda lidí, většinou v rozvojových zemích, na rybách závisí jako na primárním zdroji proteinu.

Pobřežní ekosystémy již ztratily mnoho ze své kapacity k produkci ryb, což je zaviněno nadměrným rybolovem, destruktivními metodami lovu vlečnou sítí a poničením plůdkových stanovišť.

Zvyšování úrovně znečištění je spojeno se zvýšeným využíváním syntetických chemikálií a hnojiv.

Globální údaje o rozsahu a změně klíčových pobřežních stanovišť jsou nedostatečné. Pobřežní stanoviště je obtížné hodnotit na základě satelitního monitorování, protože tyto oblasti jsou malé a často ponořené.

Korálové útesy

Patří bohatstvím životních forem k ekosystémům s nejvyšší biodiverzitou na Zemi společně s tropickými deštnými pralesy na souši. Jeden tichomořský korálový ostrov může hostit až 1300 druhů ryb. Kromě nich ale žije v blízkosti korálového atolu také množství paryb, rejnoků, ostnokožců, medúz, hlavonožců a mlžů. Koráli existují jen díky přísné symbióze se řasami, které jim dodávají kyslík a potravu. Zřejmě následkem globálního oteplování oceánů v současnosti vymírají řasy a s nimi i korály. Ale příčin destrukce korálových útesů je více – musíme započíst i těžbu korálů pro výrobu cementu, nadměrný turismus či stres ze znečištění mořské vody. Kromě své estetické, ekologické a biologické hodnoty mají korálové útesy také význam ochranný – chrání pobřeží proti záplavám, zmírňují mořské bouře a zmenšují erozi pobřežních oblastí.

Zpět na hlavní stránku

Tuto stránku navštívilo lidí.